Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

čtvrtek 25. září 2014

10 důvodů, proč přestat žít podle očekávání druhých

Kamarád, ředitel velké firmy, zkolaboval. Krvácení do mozku. Podle lékařů neunesl tlak své pozice. „Petře, tak moc bych si přál žít podle sebe a ne podle druhých,“ svěřoval se mi před týdnem. Dnes je na jipce.
Žít podle sebe? Chá. Něco Vám povím.
Odmalička jsem chtěl žít podle sebe. Ale musel jsem poslouchat rodiče. Dokud prý nejsem plnoletý, nemám rozum. OK, těšil jsem se tedy na osmnáctiny.
Zapil jsem je jaksepatří! Jenže zjistil jsem, že chodím na vysokou, kterou si rodiče přáli, abych dodělal („Aspoň to nám udělej k vůli!“), a do práce, kde musím opět dělat to, co se ode mě očekává. Šéf mi říkal: „Aby sis mohl dělat, co chceš, a nemusel nikoho poslouchat, musíš sedět hodně vysoko!“ OK, makal jsem tedy na sobě.
Před sedmi lety jsem dosáhl nejvyšší pozice, jakou jsem v zaměstnání mohl mít. Nade mnou byl jen majitel. Vůbec jsem si ale nepolepšil, spíš pohoršil. Nejenže jsem musel poslouchat majitele a dělat to, co se ode mě očekává, ale odpovídal jsem už nejen za sebe, nýbrž i za všechny lidi pod sebou. To byl tlak – ručit i za to, o čem nemáte tušení!
Šedivěl jsem. Nespal jsem. Necítil jsem se dobře. Samozřejmě. Protože jsem úplně zapomněl, co potřebuji. Uvěřil jsem, že na tom nezáleží. Ignoroval jsem sám sebe. Každý den jsem vstával jen s otázkou: Tak co se dnes ode mě očekává?
Fuj, už to nechci ani za nic. Vydat se po cestě, které je dlážděná pouze Vašimi sny, potřebami a hodnotami, znamená, že Vaše štěstí přestane být závislé na cizích náladách, Váš úspěch na cizích soudech.
Denně se mi pár stovek svěří, že nevědí, co mají dělat. Proč mají studovat, když o to nestojí. Proč mít děti, když se na ně ještě necítí. Proč dělat to či ono, co se podle jiných „má a sluší“. Jak je možné nasytit lidi, kteří jsou nenasytní. Jak v zaměstnání uspokojit lidi, kteří nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
Každému trpělivě odpovídám, ale po dnešní příhodě je na čase, abych sepsal alespoň 10 důvodů, proč je dobré přestat přežívat a začít konečně žít. Proč je dobré převzít odpovědnost předně za sebe a až pak teprve za jiné. Proč dělat to, co je dobré pro nás, a ne to, co od nás očekávají druzí.
1. Nemáme žádnou povinnost žít podle druhých
Předně, vyřešme legislativní rámec. Ověřil jsem dotazem u právníka, že sám nemám se svým životem žádnou smlouvu, podle které by mi měl dávat to, co od něj očekávám. Podle toho se ke mně chová. Stejnou smlouvu nemá ani nikdo z nás s kýmkoli druhým.
Můžeme dělat to, na čem nám záleží. To, co považujeme za správné. Nedělejme věci jen proto, že někdo jiný očekává, že je uděláme.
Chvíli mi vadilo, že se mnou život žádnou takovou smlouvu podepsat nechce. Že všechno nejde tak, jak si plánujeme. Později jsem zjistil, že je to dobře. Neočekávané bývá vždy lepší než očekávané, tak jako neplánované oslavy bývají nezapomenutelnější než plánované.
2. Nepotřebujeme, aby nás někdo držel za ruku na každém kroku
Mnoho lidí žije podle druhých v domnění, že jim poradí, pomohou, zachrání je. Druzí mohou jít po našem boku, ale nikdy nepůjdou v našich stopách, v našich botách. Ať jsme obklopeni sebevětším hloučkem, stále jdeme sami. A je to opět dobře.
Naučit se jít sám znamená umět být nezávislý. To se hodí. Ne každý, kdo s námi v životě odstartuje, s námi doběhne do cíle. Nemá cenu se hroutit, že nás někdo opustil (názorově či bytostně), protože na to má každý svobodné právo. Ani my nepotřebujeme něčí souhlas k tomu, abychom mohli růst. Chyby umíme dělat sami. A učit se z nich můžeme také – i bez zbytečného tlaku třetí osoby.
3. Nikdo nás nezná lépe než my sami
Manipulátoři nás rádi hodnotí. Vědí, že když uvěříme jejich soudu, dostanou nás pod svůj vliv. Začneme být závislí na tom, co o nás říkají, a podle toho tvární. Je mi líto každého, kdo si dělá hlavu z cizích komentářů a hodnocení.
To, jak působíme na ostatní, se obvykle vzdaluje tomu, jací opravdu jsme. Cizí projekce naší osoby je ovlivněna jinými zkušenostmi, názory, geny, metodikou rozhodování a samozřejmě hlavně momentálními náladami a rozpoložením. Ve dvou různých chvílích nás tentýž člověk může posoudit úplně jinak, protože v první řadě záleží na tom, jak se cítí on sám. Pro negativního člověka budeme vždy špatní, pozitivnímu vždy stát za povzbuzení.
I kdyby se názor druhých trefil do toho, jací jsme, stále drží jen jeden dílek celé stavebnice puzzle. Mohou znát naši přítomnost, ale ne naši historii, každý krok a zakopnutí, s nímž jsme se museli vyrovnat a který nás ovlivnil. Povrchním pohledem se stane, že nejzraňovanější lidé jsou mylně vnímáni jako outsideři, ačkoli téměř vždy jsou nejobrněnější a nejsilnější široko daleko – protože co Tě nezabije, to Tě posílí.
Pamatujme si: Nikdo o nás nemůže znát celou pravdu. Pokud si tedy udělá o nás pohrdavý obrázek, je to jeho problém, ne náš, že si vzdělání nedoplnil a představy nepoopravil. Nezáleží na cizích soudech. My dobře víme, kdo jsme, co máme za sebou, zač stojíme a co je pro nás nejlepší.


4. Jenom my můžeme určit, co je pro nás možné
Kdo není flegmatik, může být jednoduše zabit souslovím: „Na to nemáš. To nedokážeš. Buď realista.“
Mám už vypracovaný reflex. Kdykoli se to stane, vypínám uši a pokud někomu naslouchám, tak sám sobě. Jak někdo jiný může vědět, čeho jsme schopni? Jak může cítit, po čem toužíme? Jak může tušit, co jsme ochotni pro svůj sen udělat?
Poznal jsem, že lidé si pletou jedno. Skutečný úspěch člověka není to, co na něm druzí vidí. Skutečný úspěch je hlavně to, jak se cítí. A zda pracuje na tom, co ho dělá šťastným.
Myslím, že každý se dopracuje do bodu, kdy ho rady a očekávání druhých doženou do úzkých, ke zdi. Tam má dvě možnosti: buď A) podlehnout představě, že za nic nestojí, protože nedokázal zvládnout to, co po něm jiní chtěli, nebo B) se jednoduše vykašlat na to, co od něj druzí očekávali, a udělat si to po svém. Doporučuji cestu B), nekonat podle jiných scénářů, protože nikdo nevidí nejen do melounů, ale i do našich hlav, aby poznal naše hodnoty, motivace a limity.
5. Nejlépe se obsloužíme, když si dopřejeme to, co sami potřebujeme
Nemám nic proti dietám, ale někdy se bavím nad představou, že jsem tělo, že požaduji po svém majiteli čokoládu a že on mi na radu někoho druhého dá úplný opak – kuskusový salát. A ještě s odborným dovětkem, že to určitě potřebuji daleko víc. Hm.
Jak by asi vypadal svět, kdybychom se všichni ptali druhých, co sami potřebujeme? Nebyl by to spíše jeden velký chaos (jaký to ostatně je)? Kdo by vlastně v takovém světě byl šťastný?
6. Vytvořit si vlastní skutečnost je lepší než být omezován cizími názory
Howard Schultz krásně popisuje, co mu běhalo hlavou, když byl více než dvěstěkrát odmítnut bankami se žádostí o úvěr. Všude slyšel, že jeho nápad nemá budoucnost. Dnes je Starbucks největším kavárenským řetězcem na světě. „Když dáváte až příliš váhy cizím názorům, stáváte se jejich rukojmími. Hledejte vlastní cesty a nedovolte, aby někdo jiný určoval vaši budoucnost“ .
7. Začneme si zvyšovat své standardy
Dovolíte malou odbočku ke vztahům? Partnerské vztahy jsou asi největším zdrojem manipulace a žití podle očekávání druhých. Místo, aby člověku s někým jiným bylo lépe než samotnému, snižuje své cíle. Namísto synergie, tedy naplnění rovnice 1 + 1 = 3, dochází mnohde ke kompromisům, tedy naplnění rovnice 1 + 1 = 0,5.
Špatný je obvykle ten vztah, který funguje jednostranně. Jednostranná v něm bývá i komunikace. Jednostranná znamená nejen to, že jen jeden mluví a druhý poslouchá, ale také že komunikace přichází jen tehdy, kdy svítí slunce. Nepřichází tehdy, kdy je ve vztahu nepohodlně a zataženo. A právě tehdy je komunikace nejvíce zapotřebí.
Je dobře, když špatný vztah skončí. Ale je ještě lepší, když k rozchodu přistoupíme tak, aby se už žádný tak špatný vztah neopakoval. Jak?
Vztahy, které nevyjdou, protože jsme v partnerovi nalezli idiota, by neměly vést k poklesu našeho sebevědomí a snížení vlastních nároků. Jinak se totiž v budoucnu může opakovat cokoli z minula a do života nám vstoupit ještě větší idiot. Naopak, po špatné zkušenosti musíme zvyšovat laťku svých nároků, aby ji překonal jedině lepší partner.
Lidé jsou bohužel zvyklí jednat opačně. A to i v zaměstnání. Jen proto, že jim někdo nabulíkuje, že nejsou dost dobří, přijmou horší práci nebo nižší plat. A v této spirále padají stále níž. Stačí, aby je někdo trochu srazil.
Přestat žít podle druhých = naučit se odpovídat za svá rozhodnutí. Naučit se odpovídat za svá rozhodnutí = přestat se vymlouvat. Přestat se vymlouvat = začít se svým cílům přibližovat, ne se od nich vzdalovat.

8. Hateři na nás budou mít stále menší vliv
Dokud dáváme na druhé, trhá nám srdce to, jak se o nás jiní vyjadřují, jak nás kritizují a jak nás směrují. Tehdy nejvíce slyšíme hatery, negativní lidi, kteří principielně špiní to, co druzí dělají. Jakmile začneme žít podle sebe, všimněme si, co se stane s hatery.
Nepochybně zprvu svou hysterii zvýší, naštvaní, že to, co tvrdí, se jaksi nenaplňuje a hlavně neshoduje s výsledky, jaké nám předvídali. Posléze začneme nabývat klamného dojmu, že hateři mizí. Ale to jen proto, že jejich slova stále méně vnímáme, tudíž mají stále menší dopad na naše konání. Jinak se nebojme, oni kolem nás stále budou. Budou čekat na naši slabost, aby nás opět ovládli. Záleží ovšem pouze na nás, zda jejich negaci do sebe pustíme.
Já se jimi bavím, jsou to legrační postavičky.
9. Budeme mít více času na správné lidi
Život, který se odvíjí podle našich představ, má mnohem méně dramat. Chybí v něm totiž ta dramata, která nám připravují jiní svými tlaky a očekáváními, jež nejsme schopni uspokojit.
Ano, hatery svým způsobem přestaneme vidět. Ale náhle uvidíme spoustu jiných lidí, kteří akceptují způsob našeho života tak, jak ho vedeme. Kteří nás berou takové, jací jsme, kteří nás oceňují za to, co máme, a nepoškozují za to, co nemáme, a kteří jsou rádi, když víme, za co stojíme. Dělejme si na tyto lidi co nejvíce času. Oni za něj stojí.
Špatné lidi pusťme z hlavy. I jejich soudy. Nic nám do nich není. Je to jejich problém. Koneckonců odpovědni jsme jen jedné osobě na tomto světě. Sami sobě.
10. Budeme zavázáni jen sami sobě
Aby člověk mohl být šťastným, musí dělat to, co jej šťastným dělá.
Aby ze sebe dostal to nejlepší, musí svou dnešní verzi porovnávat se včerejší a usilovat o to, aby ta zítřejší byla ještě lepší než ta dnešní. Když dělá to, co ho baví, je to hračka.
Aby neztrácel směr, nesmí se zabývat kýmkoli jiným. Především nemá smysl se s kýmkoli jiným srovnávat. A víte, proč? Protože, jak bylo uvedeno, nikdy neznáme celou pravdu o druhém člověku. Mimochodem, mému kamarádovi záviděl jeho půlmilionový plat téměř každý. Do dneška. Dnes už mu ho nezávidí nikdo.
Přemýšlejme, prosím, především nad sebou. Vztah, který máme se sebou, je nejbližší a nejdůležitější, jaký v životě máme. S nikým jiným nebudeme do posledního dne zaručeněji než sami se sebou. Jednou se budeme ptát, co jsme pro sebe udělali. A zda jsme nezapomněli na to, že tu vůbec jsme také MY.
Ano, jistě, mnozí chtějí hlavně pomáhat druhým. Ale chceme-li pomáhat druhým, musíme být v pořádku a při síle hlavně my sami. Mít na prvním místě sebe je ta nejlepší sobecká věc, kterou i pro jiné můžeme udělat.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra