Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

pátek 30. srpna 2013

O tom, jak se nebojím snít...

Dneska mám nějakou psavou, tak jsem se rozhodla, že Vám napíšu něco více o sobě a o tom, jak stačí jen věřit v sebe sama...ve své sny a být pro sebe to nejdůležitější na světě...

Dnes jsem si udělala večer pouze pro sebe, manžela jsem poslala s maličkou Emičkou k rodičům a já jsem si řekla, že si potřebuji oddechnout.

Můj příběh samozřejmě začal, když jsem se narodila a to před 30 lety. Ale řekla bych, že ten nejdůležitější úsek mého života začal před cca 6 lety. Zemřel mi bratr, o tom jsem zde psala nejednou. Od té chvíle se pro mne změnilo opravdu hodně.

.....zjistila jsem, že život není jen takový jak se nám předkládá a že stačí nadzvednout závoje a nahlédnout a zjistit, že život je mnohem hlubší. Je hluboký jako oceán a zkrátka že aspekty našich životů jsou daleko hlubší, než si dovedeme představit.
Hltala jsem literaturu...., chodila na přednášky, kurzy. Ale spíše jsem byla takový samorost. Nějak jsem stále věřila že je to trošku jinak, než je nám předkládáno..a že zkrátka si na to chci přijít sama.

Ano snila jsem, to bylo asi to největší co jsem si dovolila. Snila jsem, bez jakýchkoliv omezení. Dovolila jsem si cokoliv! A pevně v to věřila.

Chodila jsem do práce, kde jsem byla nešťastná jako želva. Pracovala jsem v advokátní kanceláři, kde jsem byla od nevidim do nevidim. Každého z Vás jistě napadlo, oo jak tohle muselo být senzační místo. Já jsem to tam nenáviděla.

Přijali mne jako asistentku..z asistentky to byla holka pro všechno. Od osobního řidiče dětí svého šéfa, tak pečovatelka babičky, které jsem vozila obědy.... Můj šéf tehdy byl docela chytrý chlap, ale myslím si, že zkrátka někteří lidé neunesou mít plnější kapsu a tak spychnou a myslí si, že se kolem nich bude točit celý svět.

Pro dokreslení celé situace ještě tohle:
Jednoho dne chtěl uvařit kávu. Donesla jsem mu ji. Za chvíli volal, že mu vystydla a že chce novou. Když dostal novou, tak přišel s tím, že chtěl jinou... Do detailů zacházet nebudu. Ale je to jen pro představu, abyste věděli a měli představu, jaké to tam bylo. 

Denně jsem chodila do práce a věřila v to, že tam dlouho nebudu a že budu pracovat sama na sebe. Každý kdykoliv to bylo možné, říkala jsem si něco v tom duchu, že se ke mě blíží senzační nabídka, má vysněná práce a že tam budu jen dočasu.

Situace doma byla dobrá, po nějakém čase jsem v práci podala výpověď a šla za svými sny.
Za sny, které se jmenují kurz automatické kresby a e-shop (kdysi to byly jen stránky vytvořené zde na blogu blogspot). Měla jsem klienty a byla jsem spokojená a šťastná.
Po nějaké době jsem zjistila, že to tak jednoduché nebude a že by to chtělo minimálně poloviční pracovní úvazek.

Zase jsem chodila a drmolila jsem si to svoje a prosebně se koukala do nebe. Kamarádka Janička se zmínila, že hledá někoho k ní do práce :-) Místo kolegyně, která odchází. Nějak jsme to daly dohromady a já jsem nastoupila. V práci jsem byla do 14 hod. já mohla prásknout dveřma a celé odpoledne věnovat své "druhé práci" (klienti, konzultace, balit balíčky).



Se svým nyní již exmanželem jsme spolu nemohli mít děti. Ty co se nám podařili počít vždy v ranném stádiu těhotenství od nás všechny čtyři děti odešly. Trápilo mě to. Zároveň uvntiř své Duše jsem toužila po jiném partnerovi.
Jednoho dne mi exmanžel oznámil, že už semnou nechce být...po 9 letém manželství. 

...14 dní od té osudné věty "nechci s tebou být" jsem potkala muže. V tomtéž roce jsem se stihla ještě rozvést.

Onen muž mi zřídil nádherný e-shop SANDRA LIVING a já se opět posunula ve svém snu dál. Měla jsem milující partnera, a získala jsem eshop, který bych si asi jen tak nemohla nechat udělat. Je to velmi finančně nákladné.

Do své práce na zkrácený úvazek jsem chodila, ale stejně jsem nepřestala věřit, že do práce nebudu muset chodit vůbec. Věřila jsem v to tak silně...

Vesmír to opět zařídil...
Jak mnoho z Vás ví, v tom stejném roce, co jsem se rozvedla se mé příjmení 1.12.2012 ve 12:00hod. změnilo a nosím příjmení Carić. Bral si mne můj již manžel mne a naši malou holčičku, kterou jsem už nosila pod srdíčkem.
Tehdy jsme tomu broučkovi v bříšku říkali šišipu. Byla jsem na konci pátého měsice.

Do práce jsem tedy již od zjištění těhotenství nechodila....vesmír mě opět vyslyšel. Ikdyž tedy do toho zakomponoval naší milovanou Emičku, myslím, že to krásněji vymyslet nemohl.
Do práce chodit nemusím...nemusím nic. Dělám jen to, co mě baví.

Jsem maminkou, jsem zároveň někým, kdo je šťastný že může dělat to, co jej baví. A co mě baví?
Shánět zboží pro svůj e-shop, sem tam si střihnout kurz, namíchat bachovky a být mámou, být manželkou a především mě baví vařit :-)

Nyní mám sen..je to domeček s výhledem z kuchyně do zahrady...a vidím se, jak zavařuji...všechno co mi příjde pod ruce. Jsem zkrátka takovou tou kvočničkou, která má ráda svá kuřátka pod křídelky a starám se o ně.

....zítra jedu za manželem a Emičkou, kde budu zavařovat ryngle, ten dům má výhled z kuchyně do zahrady...zanedlouho budu jeho paní...

Jsem si nyní zcela jistá, že do práce už se nikdy nevrátím. Nechci. Dovoluji si žít tak, abych do práce již nikdy nemusela (tedy do zaměstnání).

A vidíte? Neměla jsem NIC. Pouze práci, kde jsem byla nešťastná a doma jsem vzteky až brečela, jak jsem to tam nenáviděla.
a nyní? Mám všechno...po čem jsem kdy toužila o čem jsem snila a přála si...a co jsem proto dělala? VĚŘILA JSEM!

Proč Vám tohle všechno vlastně píšu, abyste věděli, že TO CO VE VAŠEM ŽIVOTĚ NAPOSLEDY UMÍRÁ JE NADĚJE.

Dále věřím že:

- můžu vědět, že něco mezi nebem a zemí existuje a u toho baštit řízky
- mohu si dovolit všechno, co mě jen napadne
- mohu vést kurzy o duchovnu a mohu být člověkem, mohu jíst, pít, mohu všechno a nejsem o nic méně duchovní
- mohu se vztekat, mohu být naštvaná a nebudu o nic méně duchovním člověkem
- dokonce si dovoluji občas mluvit i sprostě
- nemusím být éterická bytost, aby mě měl vesmír rád


Ještě doslov:
..spousta z vás ví, co je to pránická strava. Spousta lidí se k tomu velice složitě a dlouhodobě dopracovává, většina z nich to nezvládne.
Já i tento dar dostala od vesmíru, vyzkoušela jsem si to 3 měsíce (za celý den mi stačila pouze sklenice teplého mléka). Ale tento dar jsem odevzdala Vesmíru zpět. A ani přesto nejsem o nic méně duchovním člověkem.
Jsem na zemi zde proto, abych si užila a nepotřebuji ničí obdivné pohledy. 
Jsem zde jen proto, abych mohla být šťastná 

P.S. toužili jsme s manželem po autu, pěkně si ho vylepili na nástěnku a koukali na něj. Vesmír nás vyslyšel auto jsme dostali darem...

Tak konečně přestaňte číst, hltat každou zaručeně duchovní zprávu, každé "duchovní poselství", zjišťovat co je to 5D dimenze a jestli už v ní jste, za každým "pšoukem" (omluvte mi ten výraz) hledat duchovní zprávu a jiné nesmysly, a zkrátka jen žijte a užívejte.
Proto jsme zde všichni...

Jsme si všichni rovni, do jednoho, jen je na každém z nás, jaký k tomu všemu zaujmeme postoj.

Já chci být šťastná, spokojená a dělat to, co mě baví.

A vy? jaký je Váš sen? Co byste si přáli dělat?

S láskou 
* psala jsem to jedním dechem a tak omluvte případné chyby. Kdybych místo toho, co jsem měla na jazyku sledovala pravopis...asi bych ze sebe nevymáčkla to, co bych chtěla.
Děkuji za Vaši shovívavost ;-)


VĚŘ, BĚŽ A DOKÁŽEŠ!


14 komentářů:

  1. Přesně to jsem si potřebovala přečíst

    OdpovědětVymazat
  2. Sandro, mluvíte mi z duše.Člověk by se neměl svých snů vzdávat i přesto, že cesta k nim někdy není třeba tak rychlá a člověk musí zdolat několi zkoušek. Přeju všem, ať jsou tak šťastní jako vy. Mě ke svému snu ještě pár kroků chybí :-), ale to jen proto, že jsem náročná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ať brzy svého snu docílíte milá Helenk ;-)

      Vymazat
  3. Milá Sandři ,ten odlehčující pocit ,že vím ,že vlastně nevím ,ale je to uplně jedno a už v daný okamžik je to tak akorát .Že k spoustě věcí nemusíte mluvit ,ale ten užasný dar mluvit je dokonalý i když máme pocit ,že se někdy vyjadřujeme nedokonale :-)Jsme jako kapičky děště co padají z nebe k zemi ,ta naléhavost ,která nabyvá na rychlosti ,síle a nedočkavosti spojit se ze zemí a pak zpatky nahoru .Své období duchovnosti ,jsem si také prošla a ted se smíchem prohlašuji ,že jsem skladala spíše reparát :-)Ale jsem za to velmi vděčná jako kapka jsem spadla na zem :-) Muj muž aniž by o tom tušil v sobě nese tolik moudra a bezpodminečné lásky a správné dávky nastaveného zrcadla a místečka ,které zase s laskou doplnuji já :-)Čím víc jsem se přestala bát o svoji duchovnost a dokonalost tím vice lidí mi dali pocítit ,že takovym člověkem opravdu jsem :-)
    Měla jsem obrovskou radost ,když jsem si přečetla tento příspěvek ,ted slzy v očích dojetím ,že to takhle necítím sama a ten dar to tady napsat .DÍKY VESMÍRE ZA DALŠÍ SPLNĚNÉ PŘÁNÍ :-))))
    Mějte se krásně Sandři.

    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za povzbuzení, pohlazení...totéž posílám Vám.

      Vymazat
  4. Dočetla jsem jedním dechem.Je to nádherné,povzbuzující a pravdivé.Taky jsem tu osudnou větu Já s Tebou už nechci být,vyslechla po 20 letech manželství.Je to už rok a půl,ušla jsem kus cesty a něco mezi nebem a zemí mě pomáhá to všechno překonat.Bolí to čím dál méně a já věřím,že vesmír je vždy při mě.
    Paní Sandro,díky za krásné stránky a přeji štěstí a zdraví.
    Martina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, hodně sil posílám. Až to bude za Vámi a časem se ohlédnete zjistíte, že Vás potkalo to nejlepší, co mohlo. A to je potom sakra tolik povzbuzující. Stojíte, usmíváte se, na všechny, na všechno a cítíte se tolik krásně!

      Vymazat
    2. Moc děkuji Sandři za povzbuzení.Nějak potřebuji cítít,že je vše tak jak má být.Je to náročné to vše ustát a nezbláznit se.
      Děkuji a napište mě prosím,zda je možné si objednat energetický obrázek a jaká je jeho cena.Martina.

      Vymazat
  5. Krásné,podporující,úžasné!!! :) Děkuji! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Sandři,
    vzhledem ke svatebním přípravám jsem tenhle báječný článek dohledala až teprve teď. Je napsaný s obrovsou lehkostí, je to cítit! A silně mi připomíná některé momenty v mém životě a mám to úplně stejně:-). Je skvělé dělat to, co Tě baví. Důležité je věřit a být tpělivá a opravdu poslouchat jen sama sebe. Po tom, co jsem chodila k jedné chytré paní s kyvadlem, a dala tisíce za terapie jsem za ní zabouchla dveře a začla jsem si naprosto důvěřovat. Všechna božská moudrost a odpovědi jsou totiž uvnitř nás, jen musíme chtít poslouchat. Sakra, je to tak jednoduché, časově i finančně nenáročné a přitom pro mnoho lidí tak vzdálené! Přeji ať se vše plní dál jak si přeješ, každý jsme úplně jiný a máme specifické přání a potřeby;-). Jo a s tou pránickou stravou jsi mě teda dostala, taky jsem to hltala:-D. Teď se láduju sladkostma, no, trochu mám výčitky!:-P Paa a děkuju:-*

    OdpovědětVymazat
  7. Sandro ,
    díky za Tvoje intimní výpovědi a příběhy, v mnohém mi připomíná mojí životní cestu, která je jen o 5 let delší :-)
    Přání nechodit do práce, ale mít obživu doma, dělat co mě baví, co má smysl, atd..
    Hanka Ad. ( ať nejsem tak anonymní )
    adamcovahana@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji. Sandro moc Vám děkuji! Michaela ❤️

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra