Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

sobota 15. června 2013

Nesrovnávejte se s ostatními

Jedna z věcí, kvůli kterým se můžeme cítit nespokojení, je to, když se srovnáváme s ostatními. Často žijeme naprosto spokojeně. Máme všechno, co potřebujeme. Jsme spokojeni se sebou i se světem kolem nás. Mnohdy jsme dokonce šťastní.

Potom však zaměříme svou pozornost na jiné lidi a náš pocit štěstí se okamžitě rozplyne. Myšlenky se stále točí jen kolem otázky, zda kolegové vydělávají více než my, proč mohou končit dříve a šéf nic nenamítá, zatímco my musíme pořád pracovat přesčas. Proč má soused větší auto, kdežto my jezdíme do práce v otřískaném vraku, proč známí získali krásný prosluněný a levný byt, zatímco my žijeme v předražené díře? Proč ostatní vypadají, že žijí ve spokojeném manželství, zatímco nám přicházejí do cesty samí zadaní nebo nešťastní lidé?

Dokud se nesrovnáme s druhými lidmi, máme se docela dobře. Ale v okamžiku, kdy se začneme zabývat tím, co mají nebo dělají jiní lidé, propadneme pocitům nespokojenosti. Najednou všechno to, co máme nebo čeho jsme dosáhli, už není tak skvělé. Myslíme si, že nám osud nepřeje a zanedbává nás.

Srovnání s druhými v nás vždycky vyvolá pocity méněcennosti.

Před nedávnem jsem četl studii, v níž byla položena tato otázka: Chtěli byste vydělávat 5000 euro měsíčně, zatímco váš soused by měl 6000 euro, nebo byste se raději spokojili s menší částkou, například 4000 euro, kdyby váš soused měl ještě méně než vy - třeba 3000 euro? Pro kterou odpověď se dotazovaní rozhodli, co myslíte?
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Většina lidí se rozhodla pro menší plat, pokud by jejich soused vydělával méně než oni.
Je to pozoruhodné - spokojíme se s málem, jen když máme o trochu více než náš soused. Je pro nás tedy důležitější, jak si stojíme ve srovnání s druhými lidmi, než jak se daří nám osobně. 


Díky srovnání s druhými ztratíme z očí sami sebe.

Protože však lidé, kteří vydělávají mnohem více než my a mají mnohem větší majetek, budou stále kolem nás, budeme stále nespokojeni. Jen málokdy budeme šťastní. Spíše budeme nevděční, cyničtí a naštvaní. Uvidíme jenom svou vlastní neschopnost udělat nějakou změnu a svůj drahocenný čas promrháme v této "negativní myšlenkové smyčce".
Nebudeme pracovat na svých vlastních představách a vizích a nebudeme si podle nich plánovat svůj další život, zato se však budeme snažit získat věci, které mají druzí, bez záruky, že nám přinesou štěstí.
Budeme-li se stále srovnávat s ostatními, budeme se cítit méněcenní. Budeme jednat nespravedlivě, odsuzovat druhé za to, co dělají, necháme se ovládnout závistí a žárlivostí a naprosto se vzdálíme pocitu štěstí.
Především ale ztratíme povědomí o svém vlastním poslání, o svém životním úkolu. Není se čemu divit. Zabýváme se totiž mnohem více druhými než sebou. Pomalu, ale jistě ztrácíme kontakt sami se sebou.

Na mých přednáškách a seminářích za mnou často chodí lidé, kteří mi smutně sdělují, že jsou nešťastní a že promarnili svůj život, protože se nesměli stát tím, čím doopravdy chtěli. Hned k tomu dodávají, že všichni ostatní jsou mnohem šťastnější než oni. Jsou movitější, žijí s úžasným partnerem, mají vlastní domy a mohou si dovolit své vysněné dovolené. Předvším však žijí takový život, jaký by oni také rádi žili.

Srovnání je nejrychlejší cesta k tomu, abychom se stali nešťastnými. 

Je to, jakoby tulipán řekl růži: "Můj život je zpackaný. Chtěl jsem být růží." A růže by odpověděla: "A já jsem vždycky chtěla být kaštanem."
Tulipán by nikdy nepřišel na to, že má zpackaný život, protože nemohl žít život růže. Nebo moje kočka by nikdy nepřišla na to, že má zpackaný život, protože vlastně chtěla být psem. Jaké je tedy skutečné přání tulipánu? Skutečné přání tulipánu je: "Chci být ten nejnádhernější tulipán!"
Neměli bychom své přání formulovat jako tulipán?

Když se přestaneme srovnávat s ostatními, můžeme opět najít cestu ke své vlastní kráse.

Toto srovnávání nás provází každým dnem a má tisíce podob. Na tyto "myšlenkové jedy" bychom měli reagovat velmi obezřetně.
Před několika lety jsem letěl do New Yorku. Zpočátku tato cesta vůbec nevypadala dobře - rezervací bylo více než míst v letadle a nebylo vůbec jisté, zda bude přistaveno druhé letadlo. Jako zázrakem jsem ale nakonec mohl letět. Dostal jsem dokonce nabídku letět první třídou. 
Jaký to byl rozdíl oproti jednoduché "dřevěné třídě", když jsem seděl za sametovým závěsem, který mě odděloval od turistické třídy! Šampaňské na uvítanou, moje sedadlo mělo velikost malé postele, filmy podle výběru, jídlo, které nemohlo být lepší, a stálá pozornost letušek.
Jestli jsem byl šťastný? Pochopitelně. Hlavně v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že jsem na tom podstatně lépe než ostatní pasažéři v letadle. Při pomyšlení na to jsem se musel ušklíbnout. Potom jsem se však myšlenkově přenesl na zpáteční cestu a uvědomil si, že budu sedět zase natěsno mezi ostatními vzadu v letadle. A někdo jiný bude sedět na mém překrásném luxusním sedadle. Místo toho, abych si let do New Yorku v první třídě užíval jako dar z nebe, zmítal jsem se celou dobu mezi pocitem štěstí a neštěstí. A pochopitelně jsem byl na zpáteční cestě ještě víc než nespokojený. Pocítil jsem rozdíl na vlastní kůži. Do té doby mi turistická třída vůbec nevadila, ale teď, když jsem měl možnost srovnání...
V mém životě se vlastně vůbec nic nezměnilo. Až na ten malý rozdíl, že mě myšlenky zavedly do světa srovnání a já jsem je nezarazil. Teprve poté, co jsem se znovu soustředil na sebe a své dobro, vrátil se mi do života pocit spokojenosti.
  • Když máš v sobě hluboký pocit nespokojenosti, přemýšlej, jak tento pocit vznikl. Pravděpodobně zjistíš, že ses právě srovnával s někým jiným.
  • Zaměř se na to. Kolikrát za den se srovnáváš s ostatními?
  • Nezlob se na sebe, když to uděláš. Jen si uvědom, jak se u toho cítíš.
  • Když začneš vnímat, že ti srovnání vždy přinese jen pocit nespokojenosti, rád s tím přestaneš.
  • Soustřeď se znovu sám na sebe a na svůj život.

Veškerou sílu a radost máš v sobě. Srovnání s životem druhých ti nemůže pomoci najít tvé vlastní štěstí. Každý jde totiž svou vlastní, naprosto jedinečnou cestou. Najdi tu svou. 
Jít ve stopách druhých nikdy nepřináší naplnění. Dej svému životu nový smysl.

Štěstí je... osvobodit se a nesrovnávat.



- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh

4 komentáře:

  1. Milá Sandro,moc krásný článek a velmi pravdivý.
    Ale kde hledat jako dítě míru pro srovnávání, když je v dětství rodičem vštěpováno např. - podívej se, jak ta dívka vydadá, je mnohem lepší a "hezčeji" oblečená než ty a přitom má skoro stejné oblečení jako ty? Proč není rodiči či školou či kýmkoliv, dáváno už dětem vědomí, že každý človíček je originál? Proč je vyvoláván pocit závisti už v dětství? A nebylo toto jen v mém dětství či v dětství mých kamarádek, ale toto je stále po linii generací. A ani dnes nejsme nikdo ušetřeni srovnávání - ba naopak - v době konzumu a velké spotřeby čehokoliv a nevážení si věcí, natož druhého a ani mnoho úcty mezi už lidmi není.....
    A proto je - dle mého - je stále potřeba takovéto články uveřejňovat a číst a hlavně se nad nimi zamýšlet v souvislosti se svojí osobou a nad svými vztahy vůči druhému.....
    Myslím a jsem dokonce i přesvědčena, že by všechno slova tohoto článku měla být čtena před mnoha a mnoha lidmi......
    Děkuji za článek a jsem ráda, že mohu k tobě chodit nakukovat a číst si......
    Děkuji.
    Přeji krásný čas tvé rodině. Jarmila

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Sandro,
    hned při pondělku jsem si přečetla radu k nezaplacení!! A musím přiznat,že je to svatá pravda!! (Když se ohlédnu za minulostí: Moje podnikání bylo maličkaté,ale milovala jsem to - začínala jsem od nuly, reklamou mi byli jen zákazníci,nevydělávala jsem sice moc- stihalo to aspoň pokrýt náklady!! Pak se vyrojilo spoustu firem nabízející stejné zboží i služby, mnohem dráž, s www, s reklamou , s e-schopem....
    Tak jsem se taky chtěla mít víc zákazníku a i větší zisk. Začla spolupracovat s velkou firmou, zaplatila reklamu, jezdila na výstavy, koupilaPC, internet, www stránky a pak i e-shop. Bylo to sice naprosto úžasné a bylo více zákazníků....., čím jsem měla širší nabídku - tím zákaznici požadovali ještě více a začli si nárokovt i můj čas (nějaká pracovní doba je nezajímala - vždyť jsem přece podnikatel a musím být k dispozici nejmíň 20 hod denně a všechno chěli na počkání) a já jim chtěla vyhovět!!!!
    No a jak to dopadlo - příjmy byly postupně menší a menší než větší a větší výdaje, šlo to pomalu z kopce a mě zbyly jen dluhy a zákazníci - většina, dávno na mou ochotu a vstřícnost zapoměli.
    Cítila jsem se naštvaná, podvedená, až se mi při vzpomínkách dělalo zle a postupně zbyl jen smutek a nejedna slza ukápne.
    Ale už si zase v srdci pomalu nacházím pozivní přístup ke všemu co bylo a snažím se s tím neúspěchem vyrovnat!!!
    A tenhle ten článek je to nejlepší poučení!!!!

    Sandro, děkuji za možnost otevřeně přiznat si vlastní chybu!!!
    A karta na dnešní den je úplně pravdivá!! Neodsuzovat se za vlastní chyby!!!!
    Ještě jednou děkuji Ž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žanetko, náš život je vlastně pořád jedna veliká škola. Stále se něco učíme, stále každý z nás na něčem pracuje... Je to makačka ;-)
      A sama z vlastní zkušenosti vím, že ikdyž máme pocit, že jsme na kolenou a nemůžeme dál a máme pocit, že se nám celý svět poskládal jako domeček z karet....je to vlastně pro nás dobře. Protože až za nějaký čas zjistíme, proč k tomu došlo a až si seskládáme tu mozaiku dohromady, zjistíme že to bylo opravdu pro naše dobro a jen se nad tím pousmějeme.

      Ale je jasné, že když se nacházíme v té explozi emocí, nevidíme si ani na špičku nosu. Nikdo z nás :-)

      Proto hladím a posílám obejmutí.

      Sandra

      Vymazat
  3. Milá Jarmilko, ano máš pravdu táhne se to táhne...ale třeba už i ty jsi maminkou a jsi uvědomělá a svým dětem to neděláš ;-)
    Jednou se začít musí...

    S láskou Sandra

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra