Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

pátek 3. května 2013

Nesete zodpovědnost za své činy?






Výmluva sem. Milosrdná lež tam. A jsme z lapálie venku. Jen ten, kdo převezme zodpovědnost, má život ve svých rukou. 

Je to jako kdysi. Když jsme museli vysvětlovat učiteli, proč jsme neudělali úkoly. Když jsme museli objasňovat rodičům, proč na ně řve soused, který je jinak tak milý. Již tenkrát jsme se naučili, že když říkáme pravdu, jsme potrestáni. 

Černým puntíkem za to, že jsme z prosté lenosti neudělali úkoly. Zákazem televize za to, že jsme k sobě s velkým potěšením slepili podrážky sousedových bot před jeho dveřmi. Když místo toho vymyslíme nějakou výmluvu, hladce se z toho dostaneme. A to, co se člověk naučí v dětství, si uchovává po celý život. 

V kanceláři chybí podklady k jednání. Pravda je: Zapomněli jste je a bohužel už ani nevíte kde. Mozek pracuje na plné obrátky. Doma Vám vybuchla krbová kamna a dokumenty shořely. To není ono. Ještě večer jste si je procházeli, přitom Vám spadly do vany a nedají se přečíst. To také není dobré. Sežral je pes. To je úplně špatné. A pak je najednou tady. 


Perfektní milosrdná lež. Děti si myslely, že se jedná o papíry s nepotřebnými poznámkami, a vyrobily si z nich vlaštovky. Super, to je ono. Šéfová, protože sama má děti, tomu věří a chápe to. A zase jste našli někoho, na koho jste mohli přesunout zodpovědnost. Je to jako dřív.



Otázka výchovy.
Největší nevýhoda, kterou mají dospělí v porovnání s dětmi, je zodpovědnost. To je hojně rozšířený názor a není snadné ho vyvrátit. Člověk má jako dítě jednodušší život. Když něco provede, maminka s tatínkem to za něj vyžehlí. To je naprosto normální a nemusí to bezpodmínečně rozhodovat o tom, jestli v dospělosti sami převezmeme zodpovědnost nebo ji raději přenecháme druhým. 

Skutečně rozhodující je, jak se rodiče zachovají, když jejich potomek řekne pravdu, byť je někdy nepříjemná. Pokud za svoji upřímnost sklidí domácí vězení nebo mu rodiče přestanou dávat najevo svoji lásku, nebude příště už tak hloupý a škodit sám sobě. Kromě toho je lhaní 
veskrze kreativní trávení času. Postupně jsou výmluvy stále hodnověrnější a nutnost převzít zodpovědnost stále více ztrácí svůj smysl. 

Funkce vzoru.
Pokud máme jako děti chvályhodné příklady, nelže se nám s takovou samozřejmostí. Jestliže tatínek při vyjíždění z parkoviště odře sousedovi jeho luxusní auto, ale do očí mu tvrdí, jak skutečný viník šlápl na plyn a ujel, naučí se z toho jeho dítě jediné: Když si za svou lží budu stát, nic se mi nestane. Jednou však výmluva, že za všechno může výchova, musí skončit. Zdrojem pro důvody všeho druhu však dětství zůstane ještě dlouho. 

Třeba se jedná o vymodlené dítě nebo jedináčka. Nebo dítě, které vyrůstalo bez lásky. Jeho rodiče se museli dopustit hrubé chyby, jinak by teď neměl tolik problémů a byl by šťastnější. Vidět se jako oběť své minulosti je docela praktické. Sotva přesuneme vinu na rodiče, nemusíme za své slabé stránky přebírat zodpovědnost. A chybu v uvažování dobře schováme. Neboť: To, že z nás výchova udělá takového člověka, jakým později jsme, že nemůžeme vrátit zpět, co se stalo v dětství, nás nezbavuje snahy vzít v dospělosti svůj život do svých rukou. Za to je zodpovědný každý sám. 

Zodpovědnost za sebe sama. Pokud vlastní problémy dáváme za vinu okolnostem, minulosti, rodině, partnerovi, kamarádům, šéfovi nebo kolegům, cítíme se bezmocně. A bezmocní také jsme. Změní se to teprve, když se za sebe a své činy cítíme zodpovědní a své vlastní dobro nedáváme do souvislosti s druhými lidmi. Pak už přestává být tak důležité, co nám do života dali naši rodiče nebo jestli se k nám šéfová chová nespravedlivě. Je jen na nás, co s tím uděláme. Pokud otec odešel od rodiny, když jsme ještě byli malí, můžeme se kvůli tomu celé roky rozčilovat. Dokonce se můžeme začít bát, že se jednou zachováme stejně a nebudeme dobrým rodičem. Taková zkušenost nás však může také motivovat a způsobit pravý opak. Ať byly okolnosti jakékoli, nemusejí navěky znamenat neštěstí. Nejsou ani zárukou štěstí. Oprostíme-li se od role oběti, můžeme z toho vytěžit to nejlepší. 

Výměna moci
Jestliže odsouváme zodpovědnost, vzdáváme se tím i moci sami utvářet svůj život. Italský básník a filosof Dante Alighieri řekl: „Cesta k cíli začíná dnem, kdy za své činy převezmeš stoprocentní zodpovědnost.“ K tomu, abychom tato moudrá slova proměnili v činy, potřebujeme hodně odvahy a vnitřní síly. Můžeme začít tím, že se zamyslíme nad tím, na koho a co jsme dosud přesouvali zodpovědnost za sebe sama. Poté si položíme otázku: Kdo má tu moc, aby rozhodoval o mně, mém stavu mysli a o mém životě? Správná odpověď zní: Nikdo a nic nemá takovou moc. Máme ji jen my sami. Můžeme se jí vzdát. Ve prospěch rodičů. Minulosti. Okolností, které považujeme za katastrofální. Ztrácíme tím kontrolu. A získáme ji zpět teprve v okamžiku, kdy si to uvědomíme.
Kdo zodpovědnost převezme, pomůže sám sobě. 


Rozpolcenost
Občas s námi zodpovědnost hraje podivnou hru. Na jedné straně není vůbec snadné ji převzít. Na druhé straně to mnozí lidé činí, aniž by museli. Sice jste někde zapomněli důležité dokumenty a za to byste měli nést zodpovědnost. 
Jak k celé záležitosti přistoupí Vaše nadřízená, je však na ní. Zda se rozčílí nebo ne: To je její rozhodnutí. Jestli Váš partner dostane záchvat vzteku, když přijdete pozdě domů, nebo jestli zachová klid, záleží jen na něm. Neznamená to, že se k lidem kolem sebe budeme chovat, jak se nám právě hodí. Každý je však sám zodpovědný za své pocity. A také za důsledky svých rozhodnutí. Vypadá to, že je lehčí zodpovědnost někomu jinému vzít, než se starat o tu svoji. 

Abychom neudělali špatná rozhodnutí, přemýšlíme někdy tak dlouho, dokud se věci samy od sebe nějak nevyřeší, nebo člověku, kterému to jde příliš pomalu, vezmeme vítr z plachet. I za to neseme zodpovědnost sami a s odstupem času nás to štve. Francouzský dramatik Molière to trefně vyjádřil slovy: „Jsme zodpovědní nejen za to, co uděláme, ale i za to, co neuděláme.“

Přidaná hodnota.
Abychom uměli jednat zodpovědně, musíme se oprostit od toho, jak nás vychovali rodiče, a vychovat se znovu sami. 



První přikázání: Zodpovědnost není nevýhoda. Kdo ji převezme, bere tak do rukou svůj život. 

Druhé přikázání: Dnes se nenechám ničím ani nikým negativně ovlivnit. 
Třetí přikázání: Odteď už nebudu žádná loutka, ale o svém osudu budu rozhodovat sám. 
Čtvrté přikázání: Utvářím svůj život. Tak, jak to považuji za správné a jak pozitivně to umím. 

Jednou si nová přikázání osvojíme. A pocítíme jejich účinky. Přijdeme na to, že se kvůli svým slabostem a chybám nemusíme cítit vinni. Nikdo nedělá po-řád všechno správně. Už nám není tak zatěžko činit rozhodnutí. I když jsou ně-kdy chybná: Ani to není konec světa. Už si nenecháme od nikoho namluvit pocity viny. Už se nenecháme ovlivňovat názory druhých.

Život je takový, jaký si ho uděláme. 

Moci ho sami utvářet je dobrý pocit.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra