Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

úterý 7. května 2013

Máte rádi samotu?


Jsou lidé, kteří by svou samotu trávili nejradši ve společnosti lidí. Nejspíš se jim to líbí, ale těžko si pak udělají čas sami na sebe, na své pocity. Naproti tomu druzí jsou toho názoru, že nejlepší společnost si poskytnou jen oni sami. To je velice osvobozující, ale dopracovat se k takovému přesvědčení není úplně jednoduché.

Všude je ticho, jen odkudsi z dáli doléhá do bytu něčí smích. Venku už je tma. Pouliční lampy rozehrávají na stěnách obývacího pokoje svou každodenní hru stínů. Zase ji dnes nikdo nepřivítal, když se unavená po celodenním shonu vrátila domů. Natáhla se na gauč. 

Ráda by si s někým popovídala o tom, jak se dnes měla. Jenže nikdo tu nebyl, jen ona sama. Ten klid ji zneklidňoval. Z temnoty byla nervózní. Samota ji děsila. Vyřešila to stejně jako jindy. rozsvítila světla, zapnula počítač a spojila se se svými virtuálními kamarády na sociálních sítích.

Hned jí bylo líp. Měla pocit, že je mezi lidmi, i když doma kromě ní nebyla ani
noha. Člověk ale nemusí být nutně obklopen společností. Být sám může být velice příjemné. Když se to umí.

Rozpor. 
Římský básník Ovidius napsal: Tristis eris, si solus eris. Budeš smutný, zůstaneš-li sám. 

Jistě, někdo, kdo byl nucen žít ve vyhnanství, vnímá některé věci mnohem palčivěji. Řecký filozof Aristoteles tvrdil, že člověk je zoon politikon, tvor společenský. A jako takový zkrátka nemůže dobře snášet samotu. S tím ovšem nesouhlasí bytostní samotáři ani lidé, kteří právě procházejí obdobím sebehledání, a odvolávají se na umělce, lidi s potřeboukreativně se vyjadřovat a na jedince, jež dali přednost alternativě před konzumním způsobem života.

Samota nemá dobrou pověst. Člověk, který není neustále obklopen lidmi, nemá po svém boku partnera a na facebooku aspoň tisíc přátel, ten přece musí být divný. Problém je v tom, že uspěchanost si s uvolněním moc nerozumí.

Důležité je neplést si výrazy samota a osamělost. 
Opravdu sám může být člověk jen o samotě. Osamělým se ale může cítit i uprostřed davu. Samota je tedy stav, kdy poblíž není žádný jiný člověk. Stav, pro který se můžeme rozhodnout dobrovolně. Třeba kvůli tomu, abychom získali odstup od svých problémů a našli klid. Osamoceni zpravidla nebýváme o  své vůli, osamocení nás netěší. Pocit, že nemáme nikoho, s kým se můžeme podělit o to dobré i zlé, pořádně tíží na duši. Člověk z  toho může dokonce onemocnět, psychicky, ale i fyzicky. Dobrovolná samota naopak může být velice přínosná a ozdravná.

Věc názoru. 
Německý spisovatel Hans Krailsheimer napsal: „Nejtěžší je musetbýt sám, moci být sám je nejkrásnější.“
Udeřil hřebík přímo na hlavičku. Má-li člověk možnost být sám, může vypnout, zapomenout na stres a zabývat se sám sebou. Může v klidu přemýšlet o problémech a hledat jejich řešení. Může přehodnotit svá rozhodnutí, těšit se z plánů do budoucna. Člověk je pak uvolněnější, více vyrovnaný sám se sebou. Z velbloudů se stanou komáři. Když sami sebe vnímáme jako plnohodnotného člověka, lépe se vyrovnáme i s tak stresovou situací, jako je odchod partnera.

Pokud se tedy nenecháme samotou vyděsit, můžeme si večer v potemnělém obýváku vychutnávat klid a dát prostor svým myšlenkám, jen ať si volně krouží. Děsí-li Vás samota, snažte se své myšlenky směřovat do doby Vašeho dětství. Tam jsou totiž kořeny toho, jaký vztah dnes se svou samotou máte.
Věc výchovy.rodiče, kteří neumí být sami, jsou přesvědčeni, že jejich dítě bude nešťastné, když ho nechají byť jen na chvilinku o samotě. Jakmile takové dítě vypadá, že nemá právě co na práci, protože jen sedí a  kouká do  prázdna, hned mu jeho rodiče vymyslí činnost. Přinesou knihu, vyndají stavebnici, připraví papír
a pastelky. Jen aby se to naše zlatíčko ani chviličku nenudilo. Nic proti knihám, nic proti stavebnicím, ale to dítě se opravdu nenudilo. Právě jen bylo samo se sebou.

Pokud ho z takových fází necitlivě vytrhneme a nabídneme mu jinou činnost, odnaučíme ho postupně být se sebou a zabývat se sám sebou. V tomto bodě výchovy je tedy na rodičích, aby se něco nového přiučili. Nebo přeučili. Lekce první: Děti nesmíme zahltit aktivitami. Samota - to znamená umět se vypořádat se svým pocity a zkušenostmi. A to už jsme u druhé lekce.
Děti se teprve musí naučit zpracovávat věci rozumem. Je důležité, aby byla dítěti nablízku nějaká důvěryhodná dospělá osoba, která mu svými zkušenostmi pomůže prokousat se dojmy, které se na dítě sypou ze všech stran, vysvětlují psychologové. Jakmile se dítě jednou naučí zpracovávat své pocity, bude se umět samo uklidnit.

Pokud se to ale nenaučí, hrozí, že dítě neuteče pocitu osamocení. Problémy a starosti mají tu nemilou vlastnost, že ve tmě nabírají na rozměrech a dokáží v duši napáchat veliké neplechy. Člověk se pak snadno topí ve  svých pocitech a problémech. Pokud je na dosah někdo blízký, dají se chmury poměrně snadno
zahnat do podvědomí. Ne, neznamená to, že se tak sprovodí ze světa. Ale ráno moudřejší večera.

Přemůžeme-li se a  pěkně v  klidu se svými dětmi vše probereme, určitě se nám podaří najít řešení. Do  temného problému vneseme světlo a obrysy řešení budou hned jasnější. A uvolněnější.

Proces učení. 
Každý se může naučit býtsám. Je to pořád stejné: nejdřív náhled, poté zlepšení. Dokud si problém nepřiznáme, nebude nás nic nutit se jím také zabývat a řešit ho, vysvětlují psychologové. Ve vyrovnaném životě nesmí chybět fáze klidu. Chceme-li si je vychutnávat, musíme se nejdřív zeptat, proč jsme tak neradi sami. Proč tedy? Protože když se zklidníme, začnou na nás dotírat ty myšlenky a  starosti, které tak pečlivě
schováváme před ostatními a dokonce i před sebou samými. Protože samota má někdy příchuť osamocení. Protože máme strach, že o něco přijdeme. Abychom si s tím poradili, musíme udělat přesně to, co děláme tak neradi: zklidnit se. Odpovědi na tyto otázky jsou plaché a zjeví se jen tomu, kdo je vyhlíží. Jakmile je ale
zodpovíme, funguje to jako pračka našich pocitů. Na  počátku byl stres, na  konci úleva.

Trpělivost růže přináší. K cíli, tedy k vítané samotě, se přibližujte pomalu, krůček po krůčku, na krátké procházce. Nejlepší partner: příroda. Nebo zkuste strávit večer bez televize a bez počítače. Nejlepší společnost: dobrá kniha. Během všedního dne se naskytnou tisíce příležitostí, kdy se můžeme porvat
s potřebou společníků. Zkuste se cestouz práce na půlhodinku posadit v parku  na prázdnou lavičku. V butiku si vyzkoušejte oblečení a vůbec přitom nemyslete na to, jak Vám sluší. Poslouchejte hudbu, jen tak, nic jiného při tom nedělejte. Mobil zapomeňte v autě, to aby Vás nenapadlo svou samotu sdílet s někým
po telefonu.

Pokročilí si můžou zajít do  kavárny nebo do kina. Ti nejstatečnější si dopřejí víkend v nějakém příjemném wellness hotelu nebo navštíví město, kde nikdy nebyli. Pak zavřou oči. To aby mohli meditovat. Nebo popustit uzdu fantazii a nechat se vlastními myšlenkami odvézt na velkou cestu snů. Právě takové okamžiky dělají náramně dobře našemu vnitřnímu klidu a síle.

Vyrovnávací manévr.
Jestliže se nechcete či nemůžete oddat své samotě, neznamená to, že jste odsouzení k věčnému napětí
a stresu. Zvažte třeba kurz jógy. Nemusíte mít špatné svědomí kvůli tomu, že si jdete zaběhat s kamarádkou. Při sportu se můžete dokonce s někým seznámit, aniž by se Vám za to osud pomstil. Po sportu
roste v těle hladina hormonů štěstí, rozproudíte si krev a mozku dopřejete vyšší přísun kyslíku. Tělesné napětí povolí, emoční podrážděnost se rozplyne. Člověku je pak krásně. Uvolněně. Ovšem pocit samoty, který potřebujete k tomu, abyste se jednou vypořádali s fází osamocení, se při sportování s kamarádkou nenaučíte.

Samota má mnoho dobrých stránek

Být sám není pro nikoho zrovna snadné.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra