Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

pátek 10. května 2013

Kdo je veselý a kdo ne?



Pocity jsou nakažlivé. Ty dobré i ty špatné. Koho a čím nakazí člověk v jakém rozpoložení?
A jak se bránit proti špatné náladě?


Ani pod tím nejlepším mikroskopemna světě tento virus neuvidíte. Nebezpečí nákazy je o to větší. Přenáší sez  člověka na  člověka. Ale aby dotyčný druhého nakazil, nemusí ani kýchnout
a nezakrýt si přitom rukou ústa. Musíjen něco říct. udělat přemrštěné gesto.
Vyslat zoufalý pohled. Stačí pouze být na doslech či na dohled a můžeme se nakazit. A už se virus špatné nálady dostává do mozku, kde se okamžitě zahnízdí a utlačuje radost ze života, dokud sama nezmizí. Stejně jako jsme se dříve cítili bezstarostní, jsme nyní v nové roli smutní. Očkovací látka neexistuje. Infekci přesto můžeme zabránit.

Emocionální nákaza, tak psychologové označují proces, během něhož jsou v rámci populace přenášeny mezilidské prožitky. Zažil to už zřejmě každý. Někdo Vámvypráví, co strašného se mu stalo, a Vás se zmocní strach. Někde běží smutný film, Vy se na něj díváte a pláčete přitom. Někomu něco přeletí přes nos a Vy ztratíte nervy. Uvědomujeme si stavy mysli
a vnímáme, co pociťují ostatní. V tom nejhorším případě nás rozpoložení druhých může stáhnout na dno. V  tom nejlepším nám druzí náladu zvednou. Někdo se usměje a Vy pocítíte radost. Někdo má štěstí a Vy zapomenete, jakou jste právě měli smůlu. Za určitých okolností se však tento fenomén může stát jedem pro duši.
Především tehdy, když jsme emocionálně všechno, jen ne, jak se říká, na vrcholu. Pak stačí jedno chybné slovo nebo nevrlý pohled a virus nám zajede do kostí s takovou samozřejmostí, jako by tam měl namířeno odjakživa.

Neuronové zrcadlo.
Za schopnost umět vní
mat pocity druhých vděčíme takzvaným zrcadlovým neuronům. To jsou zvláštní nervové buňky, které jsou zodpovědné
za soucit. Kojencům například umožňují první dorozumívání s rodiči. Jediná hláska řekne více než tisíc slov.
Příjemci rádi absorbují nálady ostatních.
V období mezi třetím a čtvrtým rokem života, kdy dítě chodí do mateřské školy, jsou zrcadlové neurony již zcela vytvořené. Vědci to alespoň předpokládají. Dle jejich mínění, fungují zrcadlové neurony nevědomky a vysílají signály už v okamžiku, kdy určité jednání jen vidíme. Dávají nám pocit, že to, co pozorujeme, také sami prožíváme.
Signály, které vysílá řeč těla, mozek přijme a zpracuje. Zaktivují se určité zrcadlové neurony a ty rozpoutají příslušné pocity. Vztek, bolest, smutek, radost. Všechny jsou najednou velice nakažlivé. Důležitou roli přitom hrají i zkušenosti. Všichni lidé, kteří vypadají mile, nejsou
ve skutečnosti přátelští. Taková poznání přicházejí v životě postupně a někdy přiživují pochyby.
Smysl evoluce.
V raných dějinách lidstva 
existovaly dobré důvody k tomu, aby člověk vnímal, co cítí ostatní. rozumět mimice a gestům bylo v době, kdy řeč ještě nebyla na vysoké úrovni, životně důležité. Jestliže se před jeskyní z ničeho nic objevil soused s vyvalenýma očima, nepřišel si zřejmě jen půjčit pár bylinek. Stačilo si pouze jednou chybně vyložit takový obraz strachu a se sousedstvím byl konec. Naráz se pak uvolnily hned dvě jeskyně vedle sebe. Schopnost vcítit se do druhých kromě toho sloužila i k tomu, aby byl člověk přijat za právoplatného člena skupiny. Smát se, když se smějí ostatní, smutnit, když jsou druzí smutní – něco takového spojuje. Dodnes. Jakou sílu mají pocity, které prožíváme společně, je vidět třeba při rozhodujících fotbalových zápasech. Ale také v případě tragických osudů, připomeňme například smrt lady Diany.
Do  jaké míry reagujeme na  nálady ostatních, nezávisí však pouze na ostatních lidech a na našich vlastních zkušenostech, ale také na temperamentu.A na tom, v jakém rozpoložení se nacházíme. Elaine Hatfieldová je profesorka psychologie na havajské univerzitě a v obsáhlé vědecké studii definovala tři typy nálad. Všechny tři se ukrývají v každém člověku. Jak prožíváme a přijímáme pocity druhých, závisí jen na tom, který typ převládá.
Výbušná směs. Takzvaný odesílatel sdělujesvé emoce celému světu a prožívá je zcela otevřeně. Když má dobrou náladu, nakazí jí všechny kolem sebe. Totéž platí i v případě, že je podrážděný, má vztek, je naštvaný či smutný. Vnímavý člověk z jeho okolí v roli příjemce se pak už nemá čemu smát. Nasává do sebe pocity jako houba, kterou hodíte do  moře. A  ten, kdo své pocity potlačuje, si je nechává pro sebe. Nechce nikomu lézt na nervy ani se tlačit
do popředí.
Poznáme-li, jakou náladu má člověk, s nímž máme tu čest, můžeme přenos jeho pocitů na naši osobu obelstít. K tomu je zapotřebí se jen pečlivě pozorovat v různých situacích. 
Emoční úleva. Odesílatel je člověk, který 
způsobuje všeobecnou náladu. Na dobrou
náladu si nebude stěžovat nikdo. Když je jeho rozpoložení špatné, měli bychom co nejrychleji zmizet z jeho dosahu. Tato taktika není známkou zbabělosti, naopak nás dovede k cíli. Vytratíme se totiž jen proto, abychom té nenáladě také dali příležitost zmizet dříve, než se podrážděnost přenese i na ostatní. V mezičase je dobré se ptát: Je nějaký důvod, proč bych
měl mít špatnou náladu? Nedramatizuji příliš svůj problém? A jak budu moci přijít druhým opět na oči a bavit se s nimi, aniž by na mě byli naštvaní nebo se cítili uraženě? K vyčištění hlavy pomáhá třikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout. Nepříjemná situace je zažehnána a my jsme venku ze začarovaného kruhu. Ožehavé záležitosti je přesto lepší probrat někdy jindy. A pokud možno s ně- kým, kdo je hned nepřenese do vlastního života.

Ti, co pocity potlačují, dělají, jako by znali pouze své vlastní.

Příjemce z toho bude mít radost. Pořád je to on, kdo je neustále bombardován citovými granáty. Ať si na něj vylije zlost jeho šéf, doma se pohádal, má nemocné dítě, ustaranou kamarádku či zapomnětlivou babičku nebo potkal cizího člověka, který mu vylil své srdce, příjemce všechny mlčky pozorně vyslechne a pomůže jim nést jejich emoční břemeno.
Pro něho samotného to samozřejmě není nijak lehké. Jako příjemce prožívá s druhými jejich trápení. Všechna, vždy a všude. Přerušit někoho, kdo naříká, by mu nikdy nepřišlo na mysl. To by přece nebylo zdvořilé. Nechat blízkého člověka v jeho neštěstí opuštěného? Jak necitlivé. Pro jeho vlastní dobro musí koneckonců dělat přesně tohle. Když se zase jednou
nechá v rozhovoru vtlačit do role pasivního naslouchajícího, měl by se sám sebe zeptat, zda to tak skutečně chce. Odpoví-li si, byť nesměle „ne“, hned na to otevřepusu. Odvážně. Nebo se těm, kteří na něj bez jakéhokoli studu valí své problémy, bude vyhýbat. Nebo se pokusí sám se stát odesílatelem. To by bylo rozumné. Pořád je součástí každé osobnosti, měl by něco dělat, ten hlupák. Můžeme mu pomoci tím, že si rozmyslíme krátké, jasné věty,
které přesně popisují, co cítíme, nasadíme odpovídající výraz tváře a doprovodíme ho vhodnými gesty. Je to velice osvobozující.
Na člověka, který pocity potlačuje, bychom tím nijak nezapůsobili. Drží se zpátky a do ničeho se nemíchá, vypadá cool a nad věcí. I sebeodolnější skalisko v příboji má však výbušné jádro. Svoji vyrovnanost často pouze dobře hraje. Důvod může pramenit z období dětství nebo dospívání, kdy byl v rodině nebo mezi kamarády vždy tím, kdo tahal želízko z ohně. Tím, na koho se všichni spoléhali. Tím, kdo zachovával klid, když ostatní ztráceli nervy.
Takovou image by tento typ člověka nerad vyhodil jen tak do vzduchu. Nezáleží na tom, jak to skutečně vypadá v jeho nitru. Jestliže do sebe neustále vstřebáváme pocity, ať vlastní nebo cizí, jednou vybuchneme. Aby to tak nedopadlo: Musíme snížit nároky, které na sebe klademe, a dávat volný průchod emocím.
Být stále dobře naladěn – nebo to alespoň předstírat – je stejně tak namáhavé jako nevěrohodné. Lidé, kteří mají věčně skvělou náladu, jdou ostatním občas pořádně na nervy. Pak zbývá jediné: nakazit je. Špatnou náladou.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra