Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

čtvrtek 25. dubna 2013

Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine)


Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. To platilo například o nočním čase z 30. dubna na 1. května. Tato noc byla pokládána za magickou.
Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem změnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí – čarodějnic a čarodějů.

Rituály této noci nebyly spojeny s jejich pálením, jak tomu říkáme dnes, ale zaháněním, přesněji s tzv. „vykuřováním čarodějnic“. Nejednalo se však pouze o tuto noc, vykuřování se připravovalo již několik dní, nejčastěji tři dny předem. Všechny domy byly vykuřovány jalovcem a routou a pořádně vyčištěny. Účinnou „zbraní“ byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky všeho druhu, především řinčení kovových nástrojů. Vykuřování před čarovnou nocí se provádělo pomocí černě a červeně kropenatého bolehlavu, jalovce, rozmarýny a větviček trnky, které se uschovávaly a prvního května pak zapálily. Muži a chlapci v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi, ženy nosily kadidelnice. Po rozezvučení kostelních zvonů se zapálily větve připevněné na kůlech a kadidla. Lidé ještě museli nakonec několikrát oběhnout kolem svých stavení, dvorů i vesnice v magickém kruhu. Tak byly čarodějnice vykouřeny a vyhnány ze svých skrýší a nikdo se jejich rejů již nemusel obávat
Na obranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně.

Postupem doby se z výročních ohňů stalo „pálení čarodějnic“. Mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli, jak čarodějnice létají na košťatech v povětří. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, tj. 1. května, kdy měly zlé síly moc škodit lidem lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Aby se ale hledající před působením nedobrých sil ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti - *o oslavě plodnosti si ještě také povíme.

Noc před prvním májem a čarovná moc rostlin

Šeřík
Ochranou proti zlému působení čarodějnic byla také snítka střemchy, jak se také někde lidově říkalo šeříku. Věřilo se totiž, že šeřík odhání zlo. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic.

Přiďkumě
Na Hlučínsku v okolí Ostravy se věřilo, že v noci filipojakubské mají všechny „zelinky“ natrhané před východem slunce zázračnou moc. Dívky hledaly na mezích a stráních „zelinku přiďkumě“, která přivábí každého „synka“ a každá „děvucha“, i kdyby pěkná nebyla, nosí-li ji u sebe, pak se určitě do roka vdá. Zelinka „Přiďkumě“ – přijď ke mně, je pomyslná květina se zázračnou mocí, která kvete pouze o filipojakubské noci. Na filipojakubskou noc si děvčata dělala z dřívek křížečky a pouštěla je po vodě. Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají v místě bydliště nebo tzv. přes pole.

Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanstvíí, oslavy přírody jsou ale silně ovlivněny křesťanstvímm, které se snaží pohanství vykořenit.

Proč filipojakubská noc?
Této noci se říkávalo také filipojakubská noc podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba. Večer před sv. Filipem a Jakubem se zdobívají na Hlučínsku vrata zelenými haluzkami, a to podle staré pověsti, kdy byli sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách chyceni za noci v jednom domě Židy, kteří si ten dům poznačili zelenou větvičkou, aby jej ráno poznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou větévku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají a tak se jim šťastně podařilo utéct.

Proč Valpuržina noc?
Valpurga byla podle některých tvrzení saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je také jeden ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Údajně to však byla především křesťanská světice z 8. st., která v německých lidových pověrách vystupovala jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly a nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května. Psal o tom také J. W. Goethe ve Faustovi.

---------------------------

Keltský odkaz a oslavy plodnosti

Beltaine patří mezi čtyři nejvýznamnější keltské svátky. Je též znám jako Velký rituál, kdy dochází k symbolickému spojení mužského a ženského principu - dvou neoddělitelných polovin podstaty vesmíru. Je to čas oslav posvátného spojení muže a ženy.

Každý nový začátek musí nutně začít očistou prostředí, ve kterém má nový děj probíhat. Proto i Beltain patří k ohňovým svátkům, kdy k očistě dochází prostřednictvím ohně. Svátek se světí v předvečer prvního května, neboť keltský den začíná západem slunce dne předchozího.

Původně to byl den, kdy se v keltské vesnici uhasily všechny ohně a vymetla všechna ohniště. Druid založil nový oheň a na něm se spálilo vše, co bylo po zimě třeba zlikvidovat. Do ohně se též vhodila vonná kuřidla a všichni z vesnice prošli očistným kouřem. Součástí oslav byly i tance kolem májky a rituál znázorňující oplodnění - mužský rituální nástroj, oboustranně broušený nůž athame, byl vkládán do ženského rituálního nástroje představujícího dělohu (malý kotlík nebo kalich). Dvojice však raději odcházely do okolních lesů a k oplodňování používaly přímo svá těla jako rituální nástroje.

Beltainem začíná světlá polovina roku. Samo slovo Beltain znamená doslova očistný oheň. Z dochovaných znalostí víme, že samo zapálení hlavního rituálního ohně bylo spojeno s posvátným číslem devět. Nejprve bylo vybráno místo. Zde druid nakreslil devět čtverců a v prostředním odstranil drn. V takto vzniklé prohlubni postavil hranici z polen z devíti druhů dřeva a pomocí dubové třísky je zapálil. Do ohně se pak vhazovaly obětiny pro boha Belena - boha Slunce, který měl na starosti léčivé prameny a věštění.
Druidizmus je duchovním dědictvím našich předků a je spojen s uctíváním a respektováním přírodních zákonů. Odpovídá životu v harmonii s přírodou a s principy zdravého životního stylu. Druidské praktiky jsou šetrné, využívají přírodní zákony, učí nás naslouchat přírodě a respektovat ji.
Beltain a jeho oslavy jsou obdobím tepla, světla a rostoucí důvěry. Beltain je časem plodnosti, časem vegetačního růstu a rozvoje lidské společnosti. Je dobou erotična, životní síly Léta a oslavou mládí.
BELTINE (Bell´tejn) "zářící oheň" (dle deklinace +14,5°; 30. dubna)Dodnes zapalujeme v předvečer 1. máje ohně, aniž bychom přemýšleli nad tím, že si stále udržujeme vzpomínky na dávné, možná i velmi kruté rituály našich prapředků. Tato noc patřila vílám, elfům a čarodějnicím, proti nimž měly ohně chránit. Kolem ohně se vodil dobytek, aby se zajistilo jeho zdraví a plodnost. Dnes jde spíše o bujaré veselí, tanec a zpěv, ale v jistých tradičních zvycích můžeme číst daleko více.Iniciační obřady, kdy mladíci bývali přijímáni mezi muže, dnes soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových košťat do výše a přeskakování menších ohňů, stavění a hlídání májek. Zapalování obrovských vater se slaměnou figurínou na vrcholu, jenž znázorňuje smrt a zmrtvýchvstání (tento starobylý kult lidské oběti shledáváme též v ukřižování Krista).Zahánění smrti rámusem, koupání či namáčení do potoka, čištění chlévů a vyvádění dobytka (kolem očistného ohně), řezání proutků jívy a polykání kočiček (znalost léčivých účinků rostliny?), metání ohnivého kola z kopce (symbol Slunce) apod. Oslava plodnosti a nevázaného veselí. (Valpuržina noc, Filipojakubská noc, Kupalo ).
Keltské oslavy jara, spojení se s plodností a tvořivou sílou přírody.

Beltaine je úžasný keltský festival ohně a oslavy jara. Přivoláme si síly plodnosti a tvořivosti a požehnáme zemi, nám samotným a našemu konání. Tradiční rituál Beltainu je hierosgamos – posvátný rituál sňatku Boha a Bohyně. Velký král Země Artuš se spojí s vysokou kněžkou Morgaene Le Fay a po jednu noc je svět naplněn duchem a duch vstupuje do světa. Dualita mezi věčným a pomíjivým mizí. Spolu s motlitbami a písněmi postavíme posvátný oheň a přivoláme divokou sílu Cerunose – rohatého Boha, aby nás naplnil vášní, zatímco budeme skákat přes oheň. Za časného rozbřesku si přivoláme jemnou a sladkou energii Bridie, bohyni jara, budeme tancovat s jejími věnci upletených z čerstvých májových květů a lístků. Je to čas oslavovat naši živost, živost našich vztahů a naši lásku k zemi.
V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje
-čerpáno z volně dostupných encyklopedií a také knih o lidových tradicích

1 komentář:

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra