Termíny seminářů a kurzů:

další termín kurzu plánuji na říjen 2017
KURZ AUTOMATICKÉ KRESBY

POZOR - POZOR - POZOR

Veškerý obsah blogu a veškeré novinky se přesunuly na www.sandraliving.cz
Stranky nejsou dlouhodbě aktualizovany

pondělí 25. března 2013

Velikonoce


VELIKONOČNÍ ZVYKY A VÝZNAM VELIKONOC

Velikonoce odpradávna přinášely skutečné jaro, počátek nového života. Křesťanská tradice jejich svěcením připomínala Kristovo utrpení na kříži a pozdější zmrtvýchvstání. Podle církevní liturgie Velikonocům předchází čtyřicetidenní půst, jehož poslední částí je pašijový týden od Květné do velikonoční neděle.

Historie
Velikonoce se slavily již v době předkřesťanské a zřejmě navazovaly na židovský svátek pesach, který nejprve uctíval památku vysvobození židů z egyptského zajetí a později příchod Mesiáše. Pohanské národy vítaly jaro zahájením zemědělských prací. Způsob výpočtu data velikonoc byl stanoven už v 6. století. Vychází ze zásady, že se slaví po jarní rovnodennosti, v neděli po prvním jarním úplňku. V kalendáři to může být v rozmezí od 22. března do 25. dubna.

Proč je středa škaredáToto označení prý pochází z toho, že se Jidáš na Ježíše škaredil. Podle lidové tradice se proto v tento den nesmí nikdo mračit, jinak by se škaredil ve všechny středy v roce. Někde se také středě říkalo Sazometní nebo Smetná, protože se toho dne vymetaly komíny.

Zelený čtvrtek – kde vzal čtvrtek barvu
Zelený čtvrtek se obvykle vysvětluje na základě zelených bylin, které byly součástí Poslední večeře nebo také podle barvy probouzející se přírody, jelikož velikonoce se slaví v době, kdy se všechno zelená. Chcete-li podle tradice udělat v tento den něco pro své zdraví, snězte něco zeleného – špenát, kopřivy, řeřichu, zelené saláty.

Co se nemělo na Velký pátek
Je to den hlubokého smutku na památku ukřižování Ježíše Krista. Tento den lidé ráno vstávali před východem slunce a omyli se vodou z potoka. Dodržovali přísný půst a nepůjčovali nic ze své domácnosti, protože by tyto věci mohly být očarovány. Nesmělo se hýbat se zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu, nesmělo se také prát prádlo, protože by ho prý pradleny namáčely do Kristovy krve.

Co se dělalo na Bílou sobotuTento den se uklízelo a bílilo, připravovalo se a chystalo vše na slavné Vzkříšení na boží hod velikonoční. Vařily se obřadní a sváteční pokrmy, pekly se mazance a velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly se březové metličky a zdobila vajíčka. V mnoha vsích bylo zvykem, že se doma uhasila všechny ohniště, před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko, a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a žehnala jím oheň nový. Skončením Bílé soboty se završil také dlouhotrvající půst.

Jak se slavil Boží hod velikonočníK této neděli patří tradiční velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které dřív světily ráno při mši. Kromě symbolického významu měl tento zvyk i praktický podtext – po období dlouhého předvelikonočního půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit zdravotní potíže. Proto se světily pokrmy, které měly tělo na návrat k běžné stravě pozvolna připravovat a kousek z takto posvěceného jídla dostala v tento den každá návštěva, která vešla do domu.

Proč byl pondělek mrskanýNa velikonoční pondělí chodili dříve dům od domu mládenci za děvčaty a šlehali je pomlázkami spletenými z vrbového proutí, aby byly po celý rok zdravé, veselé a pilné. Mnohde bylo zvykem, že v úterý na oplátku děvčata polévala chlapce vodou, aby byli svěží. Dnes už chodí s pomlázkami většinou jen děti, které za vinšování dostávají nejen malovaná vajíčka, ale i sladkosti.


Velikonoční symbolyVelikonoční vajíčko - Bylo již od nepaměti symbolem života, úrodnosti, plodnosti a vzkříšení. V předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Vejce dodnes patří o Velikonocích mezi samostatné obřadní pokrmy a téměř žádný z velikonočních jídel se bez nich neobejde.

Velikonoční pomlázka Říká se jí mrskačka, šlehačka, na Moravě tatar, březová metlička, prakl. Proč se chodilo šlehat? Aby děvčata byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. Předávala se tak svěžest, mladost a zdraví mladého proutku. Hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, ale také se šlehalo na znamení přátelství mezi rodinami.

Vysévání obilí - znamená počátek zemědělských prací. Vysazujeme do misek rychlené jarní květiny např. krokus, hyacint, tulipán, sněženky, petrklíče, obilí, rychlené větve keřů. Aranžujeme ošatky, košíky, jarní kytice a vázy. Převládajícími barvami jsou žlutá, oranžová, zelená a jasně modrá – barvy hřejivé, veselé až jásavé.

Velikonoční beránek - u pohanů byl symbol beránka velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci. U Židů ovce symbolizovaly Izraelitu jako člena „Božího stáda“, židovský Bůh je označován za pastýře.

Velikonoční zajíček – symbolizuje v řecké, egyptské a čínské mytologii plynoucí čas a krátkost života. V bibli je zajíc řazen mezi stvoření maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce. Symbolizuje chudé, skromné a pokorné. Dnes je označován za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová. Tento symbol k nám přišel z německých zemí.
Další symboly jsou kříž, oheň, svíce.

JAK SLAVIT VELIKONOČNÍ SVÁTKY
Velikonoce nejsou jen významné křesťanské svátky, ale vnímáme je i jako svátky rodinné. Nastává čas otevřít dveře svých domovů, schází se rodina, zveme si přátele. Velikonoční svátky nejsou příležitostí jen k jarnímu úklidu. Vtiskněte svým domovům velikonoční atmosféru – vyzdobte svůj byt, uvařte něco dobrého a přivítejte koledníky s pomlázkami.

Co na velikonoční menu
Na velikonoční stůl patří klasické velikonoční pečivo tzv. jidášek, a to ve tvaru písmene S nebo dvou či více spletených pramínků symbolizujících provaz, na němž se Jidáš oběsil.

- na Zelený čtvrtek tedy posnídejte jidášek s medem a přes den si dejte zelenou stravu – třeba špenát nebo zelí. zdraví by vám mělo sloužit po celý rok.

- v neděli na Boží hod velikonoční se světí a pojídají klasické velikonoční pokrmy, jako mazanec z kynutého těsta, piškotový beránek, vejce, chléb a víno. Jsou to tradiční pokrmy a poměrně chudá strava, která má své důvody – po čtyřicetidenním půstu končícím Bílou sobotou se upřednostňovaly pokrmy, které byly jakýmsi přechodem k běžné stravě.

- O Velikonočním pondělí se již hoduje bez zábran. Na stole se objeví různé druhy masa – beránek, kůzle nebo drůbež. K slavnostnímu pondělnímu stolu neodmyslitelně patří velikonoční nádivka nebo velikonoční sekaná, do níž se v některých krajích přidávají nasekané mladé výhonky kopřiv.

Jak upravit velikonoční stůl
Na velikonoční stůl je vhodný modrotisk nebo kanafas. Modrotisk se v dnešní době používá v různých moderních modifikacích. Také kanafas neprostíráme dnes jenom v podobě modrobílých nebo červenobílých kostiček, ale i v široké škále barev a velikostí odvozené ze základního vzoru. Velikonočnímu stolu sluší i jednobarevné lněné ubrusy a prostírání, na nichž se krásně vyjímají kraslice, beránci, zajíčci, mazance a keramické dekorace.

Jak přivítat koledníky
Na českých a moravských vesnicích se velikonoční zvyky stále udržují. Ženy a dívky oblékají místní nádherně vyšívané kroje a také chasníci nosí typické tradiční oblečení. A aby byla děvčata zdravá, veselá a pilná po celý rok, vyšlehají je rodinní příslušníci i sousedé mužského pohlaví. Předávala se tak svěžest, mladost a zdraví mladého proutku a aby prý děvčata neuschla.

Zdobení vajíček
Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Vejce je symbolem životní síly, narození, nesmrtelnosti, návratu jara a skořápka má symbolizovat pocit bezpečí. Vajíčko něco skrývá, je jakoby uzamčeno a je v něm ukryt život. Je tady zřetelné symbolické spojení se zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi.Při zdobení vajíček se za dlouhá léta vyzkoušelo mnoho technik. Od obyčejného barvení až po složité děrování skořápek. Zdobit se dá malováním, voskování, nalepováním slámy, vyškrabováním barvy, glavírováním, odrátkováním, oplétáním vlnou až po obyčejné nalepení samolepek.
V dřívějších dobách, kdy nebylo chemických barev se barvilo třeba slupkami s cibule (okrová barva), šafránem (žlutá), odvarem ze slupek červené cibule a octa, červeného zelí nebo šťávy z červené řepy ( červená), šťávou z borůvek (fialová), tekutinou ze špenátu (zelená), odvarem z dubové kůry (hnědá), odvarem z olšové kůry nebo sazí (tmavě zelená až černá).

Proč se říká – Zvony odletěly do ŘímaKdyž se blížily Velikonoce, zmizela z oltářů krajková roucha, zmizely květy a všechna výzdoba chrámu. V tom postním čase zmizely i zvonky od oltáře a sakristie, srdce velikých zvonů byla podvázána a jejich zvuk nahrazen dřevěnými klapačkami. Říkalo se, že zvony odletěly do Říma. Na Velký pátek po Křížové cestě a dlouhých bohoslužbách se, jak bývalo zvykem, procházelo ulicemi města a dutým zvukem klapaček ohlašovalo Kristovo ukřižování. Zvony odlétaly do Říma, jen na na pár dní postu, aby se v oslavě vzkříšení vracely a zněly tím slavnostněji.

O původu pořekadla vypráví tato pověst:
Kdysi v dávných dobách žil v jednom nevelkém království starý moudrý král. Měl dva syny, dvojčata. Protože už cítil, že se blíží konec jeho života, chtěl ještě před svou smrtí uspořádat, jak to bude s jeho královstvím, až umře. Bylo třeba, aby vybral jednoho ze svých synů a předal mu vládu. Protože měl ale oba stejně rád a protože se navíc oba narodili v ten samý den, nemohl se rozhodnout, komu z nich královskou korunu svěří. Měl strach, aby se po jeho smrti nezačali mezi sebou přít, proč jeden dostal a druhý ne. A protože byl opravdu moudrý, rozhodl se, že kralování předá oběma. Zemi rozdělil na dva stejné díly, na severní a na jižní, a každému ze synů svěřil jeden. Brzy na to v pokoji zemřel. Každý se ujal vlády po svém. Bratr, který dostal severní část země, se brzy stal slavným králem. Nejprve se pustil do velkého zvelebování svého království. Pustil se do velikého stavění, staré domy nechal zbořit a postavil nové, zakládal nová města, nové vesnice a snažil se udělat vše, jak si myslel, že se to bude lidem líbit. Pak se rozhodl, že pro svou zemi získá nová území, a tak zřídil vojsko, které snadno přemohlo okolní vládce a vzalo si jejich zem. Všichni lidé v království sice museli pořád pracovat, protože král, aby neztráceli čas, zakázal jakoukoli radost a zábavu. Nikdo však netrpěl hladem a všichni se měli dobře. Proto není divu, že vždy, když král zavítal mezi své poddané, všichni před ním padali na kolena a děkovali mu. Měl z toho vždy velkou radost a později to dokonce nechal vyhlásit jako povinnost, aby náhodou někoho nenapadlo na to zapomenout. Ne všem se to však líbilo, protože ne každému se chtělo stěhovat ze staré chalupy, ne každému se chtělo opustit všechny obyčejné radosti a ne každému se chtělo jít do války. Jenže král se jich na to neptal a protestovat nahlas dovoleno nebylo. Pokud to někdo přeci jen zkusil a doneslo se to králi, musel se takový člověk i s celou svou rodinou do měsíce vystěhovat. Postupem času se toho raději nikdo ani neodvažoval. A tak byl v zemi pořádek. V jižním království to bylo jiné. Tamější král se také snažil království zvelebit, jak mu síly stačily, také stavěl a opravoval, ale všechno to šlo mnohem pomaleji než u jeho bratra na severu. Se svými poddanými se totiž o všem radil, ptal se jich, jak se jim to či ono líbí nebo zase nelíbí, takže někdy dlouho trvalo než se na něčem dohodli. Když někdo něco opravdu nechtěl, tak ho k ničemu nenutil. A mohlo se i protestovat a nikdo se kvůli tomu stěhovat nemusel. Lidé samozřejmě pracovali, bez práce to nejde, ale radost zakázaná nebyla a lidé si mohli aspoň na jeden den vždy odpočinout. Království se nijak nezvětšovalo, protože král viděl, že se do války nikomu nechce. A tak se stalo, že tento z královských bratří se nikdy nestal slavným králem, jeho země nikdy nebyla tak bohatá, vždycky tam bylo trošku nějakého toho nepořádku, ale lidé mu přesto děkovali, i když se to nikdy žádným královským zákonem nestalo. I stalo se, že oba královští bratři zemřeli ve stejný den, tak jako se ve stejný den před mnoha lety narodili. A oba také spolu přišli před Boží soud. Bůh, když před něj předstoupili, se jich zeptal, kdo z nich si myslí, že na něj v nebi čeká větší odměna. Slavnější z bratří hned sebejistě odpověděl, že podle zásluh to musí být dozajista on. Bůh se usmál a ukázal jim dva zvony. První z nich byl veliký, mocný a celý nazdobený. Druhý byl malý a obyčejný. Bůh pak řekl slavnému králi: „Tak si vyber jeden ze zvonů, který si myslíš, že tě představuje.“ On neváhal ani chvilku a vybral si velký, krásný zvon. Na druhého bratra zbyl ten malý a obyčejný. Potom Bůh pokračoval: „Teď své zvony rozhoupejte. Ten, jehož zvon bude lépe znít, smí vejít do nebe jako první a bude mít větší odměnu.“ A tak oba bratři své zvony rozhoupali. Malý zvon se brzy rozezvučel krásným a jasným tónem. Velký však ze sebe nevydal ani hlásku. A tak slavný král houpal, houpal, ale stále nic. Když už byl z toho celý vyčerpaný, obrátil se na Pána Boha: „Cos mi to dal za zvon? Vždyť ani hlasu nevydá?“ začal si stěžovat. Bůh se jen posmutněle usmál a odpověděl: „Sám sis ho vybral a vybral sis dobře.Jaký život, takový zvon. Cosi důležitého tomu tvému zvonu chybí. Běž se do něj podívat a snad pochopíš.“ Král šel a podíval se dovnitř zvonu a velmi se ulekl. Ve zvonu chybělo srdce. A bez srdce ani sebekrásnější a sebevětší zvon nemůže nikdy znít. V tu chvíli král pochopil.

ŘÍKADLA A KOLEDY
Hody, hody, doprovody
Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Za kamny v koutku na vrbovým proutku.
Proutek se ohýbá vajíčko kolíbá proutek se zláme, slepička z něj spadne.
Vajíčko se odkoulí, do strejčkovy stodoly, vajíčko křáp, slepička kdák, panímámo, máte mi ho dát.

Upletl jsem pomlázku
Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku všechny holky které znám, navštívím a vymrskám než mi dají vajíčko vyplatím je maličko

Panímámo zlatičkáPanímámo zlatičká darujte nám vajíčka, nedáte-li vajíčka uteče vám slepička do horního rybníčka a z rybníčka do loužek kdo jí odtud pomůže?

Hody, hody doprovody
Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody nesl košík vajíček. Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené, že mi dá lán jetelíčka a já říkal ne, ne, ne.
Na remízku mezi poli mám já strýčka králíčka, tomu nosím každým rokem malovaná vajíčka


- čerpáno z internetu

4 komentáře:

  1. Pěkný článek! Úplně jsem se už začala na Velikonoce těšit a spoustu jsem se dozvěděla.

    OdpovědětVymazat
  2. Beautiful decoration with eggs!
    And the eggs with breath, so nice!!
    Have a good week Sandra♥

    OdpovědětVymazat
  3. Čau Sani,
    tohle asi v životě nepřečtu, ale máš tu nádherný fotečky z netu, ladí barvičky a krásně to svítí, tak si aspoň oči potěším:-D.. A foť taky bydlení, to mě bavíííííí!
    Objímám paa

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Sandi, opazdene preji krasne velikonocni svatky! Hezky si zbytek vikendu uzivejte, hlavne hodne pohody a slunicka, zdravi Monika....

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš vzkaz, už se těším, až si jej přečtu!
Krásný den přeje Sandra